Tento článek vyšel na Aktuálně.cz a naleznete ho zde.

ADH ČR jako profesní sdružení dentálních hygienistek vydává k výše zmíněnému článku toto stanovisko:

ADH ČR považuje tvrzení, že zubní lékař, který odešle pacienta se zubním kamenem (dále jen ZK) rovnou k dentální hygienistce (dále jen DH) a postupuje tak v rozporu se zákonem, za zavádějící. V rámci takto formulovaného tvrzení se profese dentální hygienistky jeví jako profese téměř ilegálně finančně profitující na pacientech se zubním kamenem.

Vzhledem k tomu, že tato profese nemá v ČR dlouhou tradici, mají pacienti mnohdy velmi nepřesnou představu o tom, co jim může dentální hygienistka nabídnout. Většinou tuto profesi považují za zbytečnou, jelikož jsou přesvědčení, že jim dentální hygienistka poskytne pouze jakousi „dentální kosmetiku“ či informaci, jak lépe uchopit zubní kartáček. Hlavní náplní DH je však (kromě odstranění pigmentací a individuálního výběru vhodných pomůcek pro domácí péči pacienta včetně instruktáže jejich správného použití) jak preventivní, tak i léčebné profesionální čištění zubů přístroji i ručními nástroji v prostoru nad dásní, ale hlavně pod dásní, kterým se mechanicky eliminují příčiny vzniku zubního kazu a onemocnění parodontu. Tedy nejčastějších onemocnění, která vedou ke ztrátě chrupu.

Článek je smutným svědectvím toho, že v ČR ještě stále neexistuje komplexní systém preventivní péče o zuby, který by respektoval profesní etiku a ekonomiku. V článku zmíněná legislativa (příloha č. 1 zákona 48/1997) byla vytvořena v době, kdy v ČR neexistovala ani jediná DH a nástroje pro profesionální ruční odstranění zubního kamene (dále jen OZK) pod dásní (tzv. kyrety) byly na českém trhu necelých 5 let. Není divu, že tedy OZK dosud prováděné jen nad dásní srpky a ultrazvukem spadalo pouze do kompetence zubního lékaře (dále jen ZL) a to bez bližšího určení rozsahu a způsobu provedení. Politováníhodné je, že ani druhý uvedený právní předpis (vyhláška č. 475/2012Sb – příloha 13) z roku 2012 nezohledňuje dnešní pokročilé způsoby OZK a existenci profese DH.

Tato legislativa (stejně jako stanovená výše úhrady za OZK z veřejného zdravotního pojištění) bohužel neslouží ke cti ani Ministerstva zdravotnictví ČR (dále jen MZČR), ani zdravotních pojišťoven (dále jen ZP), ani České stomatologické komory (dále jen ČSK) a ve svém konečném důsledku poškozuje pacienta, zubního lékaře, ZP i dentální hygienistku.

Lze souhlasit s tvrzením, že „automatické odesílání pacientů k DH bez stanovení diagnózy a bez souhlasu pacienta k DH“ není možné. Zubní lékař je totiž povinen po vstupním vyšetření (a to včetně vyšetření stavu parodontu), po stanovení diagnózy a léčebného plánu pacienta informovat o všech dostupných metodách a způsobech, kterými lze předejít onemocnění zubů a parodontu (případně již existující onemocnění léčit), ošetření u dentální hygienistky nevyjímaje. Rozhodnutí pacienta, zda toto doporučené ošetření u dentální hygienistky absolvuje je na pacientovi samotném a nese tedy za něj zodpovědnost sám. ZL by tak měl souhlas či nesouhlas svého pacienta s navrženým ošetřením u dentální hygienistky zavést do své dokumentace prostřednictvím informovaného souhlasu/nesouhlasu pacienta a nenesl by tak zodpovědnost za důsledky jeho nedostatečné orální hygieny.

Rozumně uvažujícímu pacientu musí být jasné, že péče hrazená pojišťovnou ve zmíněné výši 368,- resp. 398,- Kč nemůže být v případě prevence ani onemocnění dostačující. Pokročilá parodontitida s přítomností masivního ZK vyžaduje pro kvalitní profesionální OZK v potřebném masivním rozsahu zhruba 4 hodinové návštěvy. Pokud by měl ZL dodržet uvedenou legislativu a zní vyplývající výši úhrady i vyhovět potřebám stavu pacienta, znamenalo by to, že by včetně vstupního vyšetření, OZK a instruktáže za 5 – 6 h své práce obdržel od ZP 398,-Kč tedy zhruba 70 – 80 Kč/h. Jednoznačně by tak tento vysokoškolsky vzdělaný profesionál prodělával. Tato částka by nestačila pokrýt ani náklady na provoz ordinace, natož aby ohodnotila profesionální práci ZL, který má navíc jinou a vyšší kvalifikaci, než dentální hygienistka. V případě, že by ZL sice stanovenou úhradu obdržel, ale z výše uvedených ekonomických důvodů by výkon neprovedl v požadované kvalitě, rozsahu či časové náročnosti, jednoznačně by utrpěl pacient. Takto nedostatečně ošetřen by jednoho dne zaznamenal důsledky této nedokonalé léčby. Následná řešení (korunky, můstky, implantáty) by však byla mnohem nákladnější a čerpání z účtu ZP mnohem vyšší.

Rozumně uvažujícímu pacientu musí být také jasné, že rozsah a kvalita požadované stomatologické péče odvisí především od stavu jeho orálního zdraví a nemůže odviset od výše úhrady, kterou je ochotna ZP za takové ošetření z veřejného zdravotního pojištění poskytnout. Tato výše úhrady je totiž stanovena na základě aktuální výše (či spíše níže) finančních prostředků, které se ve veřejném pojištění nacházejí, na základě způsobu hospodaření s těmito prostředky a to včetně uplatňování účinných kontrolních mechanismů. Rozumný pacient tedy nevyžaduje jen takové zdravotní výkony, které jsou plně hrazeny z veřejného pojištění. (Dovedeno ad absurdum by pak mohl požadovat např. operaci pouze jednoho oka, přestože špatně vidí na oči obě, případně odstranění pouze poloviny nádoru…) Rozumný pacient investuje především do prevence a údržby.

O prevenci se již ze strany MZČR i ZP mnoho řeklo, ale málo vykonalo. Stále vzrůstající počet dentálních hygienistek však denně ve svých praxích tento problém tiše a pracovitě řeší a šetří tak do budoucna peníze jak samotným pacientům, tak i ZP. Není chybou DH, že jejich péče není zahrnuta ve veřejném ZP. Ale i tak pacient, který za ošetření u DH zaplatí (cenu srovnatelnou s návštěvou kadeřníka s výučním listem, s návštěvou restaurace….atd.) vždy ušetří ve srovnání s následnými náklady na náročné rekonstrukce chybějících zubů, o které navíc při pokračující nedostatečné ústní hygieně může do budoucna přijít. Naučit pacienta jak provádět správnou domácí ústní hygienu a současně provádět profesionální dentální hygienu v prostorách, na jejichž údržbu pacient sám domácími prostředky nestačí, je právě hlavní kompetencí dentální hygienistky, která má v tomto oboru 3letou kvalifikaci.

Naději vzbuzuje závěrečné prohlášení prezidenta ČSK Dr. Chrze, který volá po revizi úhrady OZK ze zdravotního pojištění. Stávající systém je totiž opravdu silně nevyhovující a to ať už z hlediska etického, profesionálního, legislativního, ekonomického či demografického a poškozuje jak pacienta, tak ZL, ZP i DH.

Jediným řešením je tedy změna systému komplexní stomatologické péče a nastavení jasných pravidel a kompetencí ZL a dentální hygienistky v rámci poskytování preventivní péče. V jiných zemích, kde profese dentální hygienistky slaví mnohaleté (v Dánsku 45ti leté, v USA dokonce 100 leté) výročí existence si nikdo na úhradu za OZK nestěžuje. Naopak. Stížnosti směřují tam, kde jim péči dentální hygienistky opomněli doporučit. V těchto zemích kvalitní preventivní stomatologickou péči můžete zaregistrovat na každém kroku. U nás si při zachování stávajících podmínek budeme muset pravděpodobně zvyknout na silně zapáchající či bezzubá ústa jdoucí ruku v ruce se stížnostmi na úhradu za poskytnutí kvalitní profesionální dentální hygieny.

Za ADH ČR
Mgr. Hana Kučová, DiS.
prezidentka